Co je vlastně ošetřovatelská rehabilitace?
Většina lidí si pod pojmem rehabilitace představí okamžitě nemocnici nebo rehabilitační zařízení, kde se jim dostane odborné péče. Ale jen málo pacientů po propuštění z nemocnice na rehabilitaci, popřípadě pobyt v rehabilitačním zařízení má nárok. Proto hledají možné alternativy, a jednou z nich je ošetřovatelská rehabilitace v domácím prostředí. Tu zajišťují nejčastěji sestřičky z domácí péče, které kontaktuje rodina, praktický lékař, nebo sociální pracovnice z nemocnice.
V den, kdy přijde sestra poprvé k pacientovi, představí se a sepíše s pacientem podle lékařské zprávy ošetřovatelskou dokumentaci. Tím začíná složitý proces vyhodnocení a nastavení cvičení dle individuálních potřeb pacienta.
Není to jen o samotném cvičení, ale samozřejmě i o hledání možnosti, jak zapojit pacienta, pozitivně ho naladit a ukázat mu, že i když se to může zdát v daný moment nemožné, postupně, díky trpělivosti a cvičení, zaměřeného na konkrétní problém, ke zlepšení dojí skutečně může.
Důležité je být ale trpělivý a věřit. Mnoho z nich má totiž pocit, že se již nikdy plnohodnotně nedokážou zapojit do života ve kterém žili. V takovýchto případech pak sestra funguje i jako terapeut, poskytující pacientovi dostatečnou psychopodporu, jelikož proces rekonvalescence je často opravdu zdlouhavý.
Představím vám jeden typický příklad, se kterým často setkáváme – ošetřovatelská rehabilitace u pacientky po propuštění z nemocnice a informace, kterými disponujeme je, že pacientka prodělala lehkou mozkovou příhodu, diagnostikováno lehké pravostranné postižení, bez poruchy paměti a kognitivních funkcí. Pacientka velmi pesimistická. Co následuje?
Hned při prvním setkání je nutné navázat s pacientkou kontakt, vysvětlit jakým způsobem bude rehabilitace (cvičení) probíhat a ukázat možnosti použití kompenzačních a terapeutických pomůcek. Musíte ji dát naději. Ne falešnou, ale pravdivou, a poté společně začít a těšit se z každého, byť malého posunu k lepšímu.
Cvičení je zaměřeno na celkové protažení a uvolnění svalstva celého těla, zlepšení soběstačnosti, stability a funkce postižených končetin. Pro pacientku a její rodinu je důležité poučení o tom, jak zabránit vzniku kontraktur, spasticity, a proleženin, a to lze podle jednoduchých antispastických vzorců, zaměřujících se na správné polohování á 2 hodiny a pasivní protahování končetin.
Cvičení opěrné funkce horních i dolních končetin, pokud pacientka zvládne je možné i v pozici na čtyřech. Začínáme posazováním, přičemž trénujeme výdrž a rovnováhu. Pacientka sedí nohama přes okraj postele, v lehkém došlapu tlačí střídavě na paty a špičky, lze i v lehu. Soustředí se na správné pokládání chodidla na podložku a pochod na místě v sedě i ve stoji. Po cca 2 týdnech je stavěna za pomoci pevné opory, vysokého chodítka, či druhé osoby. Na místě je cvičen pohyb nohy v nášlapu dopředu a dozadu. Postupně je přidávána zátěž.
První kroky… U horních končetin se cvičí úchopy, vložením balónku do ruky, přičemž se ho pacientka snaží stisknout, protahování prstů, anebo jemné masáže. Paže by neměla viset podél těla, vždy by měla být zavěšena s lehce zvednutým zápěstím.
Mohli bychom pokračovat v probírání cviků, odborné terminologii ale myslím, že hlavním smyslem tohoto příkladu je pro většinu z nás to, že při prvních, byť mravenčích krůčcích, se pacientce po psychické stránce zlepší a snaží se stále zdokonalovat a zapojovat se do běžného života. A to je pro všechny vítězství a vlastně i pointa ošetřovatelské rehabilitace.